Rhea holding vyváží kejdu, kolem Jemnice je zápach
Dnešní ráno začalo vyvážení kejdy směrem k místní části Louka. Obyvatelé Louky u Jemnice si ztěžují na zápach. Ačkoli ráno bylo minus 8 stupňů, kejda je přesto vyvážena na zmrzlou půdu (srovnej viz „nitrátová směrnice“). Kejda se vozí obrovskými cisternami, které projíždí přes celé město – tj. neustálé a pravidelné ničení silnic v přímém přenosu. Abychom si uvědomili, co cítíme a co se na nás připravuje v budoucí obrovské míře, níže citujeme fakta z projektové dokumentace pro velkovýkrmnu v Hejnicích (!) nedaleko Jemnice (podobné zařízení se plánuje u lesa Bažantnice, abychom si ještě více „čuchli“):
Při provozování jakéhokoliv druhu stájí vznikají rozkladem organické hmoty /zbytky krmiva, výkaly/ látky, které mohou způsobit znečištění ovzduší. Jedná se především o amoniak, sirovodík , kysličník uhličitý a specifické zápachové látky. Za hlavní škodlivou a zápašnou složku je pak jednoznačně považován odcházející amoniak. Čpavkový plyn NH3 má ostrý a čpavý zápach a ve větších koncentracích může dráždit oči, krk a sliznice lidí a chovaných zvířat.
„Amoniak (NH3)“ V čistém stavu za normálních podmínek je amoniak bezbarvý plyn (Teplota varu za normálních podmínek činí -33,5ºC.) s typickým čpícím štiplavým zápachem. Je zásaditý, dráždivý a žíravý. Hustotou 0,77 kg.m-3 je zhruba o polovinu lehčí než vzduch. Může být skladován za zvýšeného tlaku v kapalném stavu. Jeho rozpustnost ve vodě je výborná (540 g.l-1). Reaguje s kyselinami za vzniku amonných solí. Má silné korozivní účinky vůči kovům, zejména vůči slitinám mědi.
Dopady na životní prostředí (zdroj www.irz.cz): Amoniak je velice toxický pro vodní organismy (zejména ryby), proto hraje důležitou roli jeho velmi dobrá rozpustnost ve vodě. Toxické koncentrace amoniaku mohou být uvolňovány rozkladem chlévské mrvy, kejdy a odpadů z velkochovů drůbeže. Rovněž rostliny mohou být negativně zasaženy, pokud jsou vystaveny vyšším koncentracím amoniaku jak v ovzduší, tak ve vodě. Ve vodách s dostatečným obsahem kyslíku je amoniak nitrifikačními bakteriemi oxidován na dusičnany, které jsou pro vodní organismy toxické podstatně méně. Podzemní vody pak mohou být nevhodné pro využití člověkem, resp. s jejich využitím jsou spojeny vysoké náklady na čistění a odstranění dusičnanů. Přítomnost dusičnanů (původem přímo z hnojiv či bakteriální oxidací amoniaku) rovněž zvyšuje kyselost půd s negativními důsledky. Kyselost zemin je zvyšována i depozicí pocházející z ovzduší. Amoniak tvoří relativně stabilní soli se sírany a dusičnany (pocházejícími z kyselých plynů SO2, SO3 a NOx), které jsou v atmosféře přítomny. Takové soli jsou potom ve srovnání s kyselými plyny a samotným amoniakem podstatně ochotněji a rychleji z atmosféry uvolněny ve formě dešťů či spadu a dostávají se tak do půd. Přestože je tedy amoniak sám o sobě zásaditou látkou, podílí se na kyselých depozicích. Je rovněž jedním z původců fotochemického smogu vyskytujícího se především ve městech. Další působení amoniaku spočívá v jeho působení v rámci parametru „celkový dusík“, kde hlavní negativní dopad na životní prostředí je přílišné vnášení živin na životního prostředí a s tím spojená například eutrofizace vod (nárůst řas a sinic).
Dopady na zdraví člověka, rizika (zdroj www.irz.cz): Krátkodobá expozice amoniaku může dráždit i popálit kůži a oči s rizikem trvalých následků. Dráždit může rovněž nosní sliznice, ústa, hltan a způsobuje kašel a dýchací potíže. Inhalace amoniaku může dráždit plíce a způsobit kašel či dušnost. Expozice vyšším koncentracím amoniaku může způsobit zavodnění plic (edém) a vážné dýchací potíže. V koncentraci vyšší než 0,5% obj. (asi 3,5 g.m-3) je i krátkodobá expozice smrtelná).